Přijetí není rezignace: jak pracovat s náročnými emocemi
Ráda do svých jógových lekcí vždy přináším nějaké téma, abychom tak mohli nahlédnout i na něco hlubšího uvnitř nás. Při samotném pohybu, uvolňování fascií a rozpohybování zatuhlých částí těla a větší pozornosti na plný dech než běžně, se určité vrstvy v nás obměkčují. Můžeme se pak snáz dostat do místa nadhledu a klidu a uvidět svoje zajeté vzorce a způsoby vztahování se.
K tématům mě hlavně inspirují základní postoje mindfulness (např. přijetí, neusilování, mysl začátečníka, otevřenost, atp). Jsou pro mě taková vodítka k vyrovnanému a spokojenému životu.
Ráda bych vám tady představila téma přijetí.
O čem je přijetí?
Přijetí není rezignace. Ani není nutně o tom, že se mi líbí, co se děje.
Přijetí je chvíle, kdy přestanu bojovat s tím, co se ve mně děje.
Přijetí říká:
„Takhle to teď je.“
„Ano, takto to mám.“
„Ano, je to náročné.“
„Ano, bolí to.“
„A zároveň nejsem jen tato bolest.“
Můj život je víc než tato část, která cítí bolest a tíhu.
Z místa přijetí mohu získat větší odstup a nadhled a přistupovat k tomu, co se děje, jinak – možná víc moudře a zdravě.
Když je ve mně smutek, a já si říkám „nebuď smutná, nebreč, buď v pohodě“, tak já tím odmítám daný prožitek. Dávám tím té smutné části vědět, že její prožitek není validní. Odstrkuji ji tím od sebe a je zahnaná někam do kouta.
vyslyšení náročné emoce
Ale každá emoce nám chce něco říct. Můžeme se zeptat svého smutku „co bys potřeboval?“.
Když ho vyslyšíme a zintegrujeme, něco v nás povolí.
To je důležitý krok.
Když přijmeme svoje náročné emoce, tak nám to pomůže v tom, že energii pak budeme moct vložit do péče o sebe a do toho, co nás naplňuje. Namísto dávání energie do potlačování prožívání náročných emocí, které stejně, když se jim nevěnujeme, na nás budou vystrkovat růžka. Anebo se jim nepostavíme a nevědomě budou ovládat náš život.
Tara Brach ve své praxi RAIN vede přes čtyři kroky, jak přijít do kontaktu a zpracovat si náročnější emoce:
1. rozpoznat, co se děje;
2. dovolit si cítit;
3. s péčí prozkoumat,
4. nabídnout si soucit.
Důležité je hlavně ono dovolení si: nechat zkušenost na chvíli být taková, jaká je, bez okamžitého boje.
Praxe je tedy také o tom zůstat a neutéct od dané emoce – všimnout si, kdy mám tendenci se stáhnout, jít pryč, chtít být jiná, než jaká jsem. Pustit příběh, který vytváří mysl, a plně se dotknout tělesného zážitku – co daná emoce se mnou dělá? A prožít to.
V rámci procesově orientované psychologie, každá část v nás, má určitý význam. Obzvlášť to, co odmítáme, nás může obohatit, když se spojíme s esenční energií dané části. Dovolení si cítit tu náročnou část/emoci alespoň na chvíli je o pozvání této části ke stolu, abychom ji pocítili o něco víc. A třeba i vyslyšeli a řekla nám, co potřebuje. Obohatili se z její moudrosti a tu postupně integrovali do svého života.
Jednoduchý tip na otevření se středně náročným pocitům
Na každý krok si dejte alespoň minutku. Můžete si zavřít oči a nechat zaznít otázku. Odpovědi si můžete i zapsat. Nevybírejte si nic extra náročného ani traumatizujícího na co cítíte, že nemáte kapacitu.
Pojmenuj: „Co teď cítím?“
Najdi v těle: „Kde to cítím?“
Dovol: „Můžu tomu dát trochu prostoru?“
Zjemni: „Co by teď tělu pomohlo o 5 %?“
Laskavá věta: „Je v pořádku, že to cítím. Nejsem v tom sama.“ Co laskavého byste si teď přáli slyšet?
Pokud vás téma přijetí láká prozkoumat více a cítíte, že v tom potřebujete vedení a podporu, kontaktujte mě pro domluvení si terapeutického sezení. Sezení probíhá osobně v Dejvicích nebo ve Stromovce nebo online. Napište mi na info@terezahausmanova.com nebo sms na 725 296 013 a pošlu vám více informací.